Nejčastější chyby při pokusech o domácí dekarbonizaci
Jedno špatné rozhodnutí vás může stát víc než si myslíte. Domácí údržba motoru je v posledních letech čím dál běžnější. Majitelé aut hledají způsoby, jak prodloužit životnost svých vozidel a ušetřit za servis. Jedním z trendů je i domácí dekarbonizace motoru, tedy odstranění usazeného karbonu, který se hromadí na ventilech, pístních kroužcích nebo ve spalovací komoře. Přestože se to na první pohled jeví jako jednoduchý proces, realita bývá často jiná. Neodborné zásahy mohou vést k vážnému poškození motoru nebo dokonce ke zcela opačnému výsledku, než byl původní záměr.
Chyby domácí dekarbonizace: Nejčastější omyly a jejich důsledky
- Neznalost konstrukce motoru: Jedním z nejčastějších problémů je, že lidé nemají dostatečné znalosti o konstrukci a fungování motoru svého auta. Moderní spalovací motory obsahují složité systémy řízení emisí (EGR ventil, DPF filtr, katalyzátor), které mohou být domácím čištěním zasaženy. Pokud například do sacího potrubí nalijete příliš agresivní přípravek, může se dostat až do turbodmychadla nebo poškodit senzory. U přímého vstřiku se karbon tvoří na místech, kam se čistící přípravky vůbec nedostanou.
- Příliš agresivní chemie: Na trhu existují desítky přípravků, které slibují snadné odstranění karbonu. Bohužel, ne všechny jsou vhodné pro konkrétní typ motoru a mnohé obsahují látky, které škodí těsnění, plastovým dílům nebo snímačům. Příliš agresivní čistidla způsobují chemickou reakci s hliníkovými částmi motoru a zanechávají za sebou mikroskopické trhliny nebo nevratné změny v povrchu.
Rizika domácí dekarbonizace motoru
- Nezáměrné uvolnění karbonových usazenin: Karbon ve spalovacím prostoru je často silně připečený a vázaný na kovové části. Pokud dojde k jeho uvolnění, aniž by byl důkladně a řízeně odstraněn, může se částice karbonu dostat mezi píst a stěnu válce. Tam způsobí tzv. zadření motoru nebo vážné poškození válce. V horších případech karbon zanese výfukový trakt, EGR ventil nebo turbodmychadlo, což vede k ještě dražším opravám.
- Poruchy čidel a řízení směsi: Moderní motory jsou vybaveny celou řadou senzorů – lambda sondy, MAF senzory, snímače teploty výfukových plynů a další. Ty jsou citlivé na změnu chemického složení vzduchu a výfukových plynů. Nesprávná nebo příliš silná chemie při domácím čištění jim škodí, mate řídící jednotku a stojí tak za nesprávným dávkováním paliva.
Co opravdu nefunguje?
Některým dobře míněným radám je lepší se obloukem vyhnout. Jinak tomu není ani u domácí dekarbonizace motoru.
Nalévání přípravků do sání za chodu motoru
Tato metoda je hojně propagována na nejrůznějších diskuzních fórech „domácích expertů“. V praxi ale dochází k prudké změně směsi vzduch/palivo, což motoru vůbec nesvědčí a v extrémních případech způsobit hydroúder (tedy nasátí kapaliny do válce místo vzduchu). Motor není stavěn na spalování tekutin v čisté formě a výsledek bývá fatální.
Přidávání přípravků do paliva v plné koncentraci
Dalším častým zlozvykem je přidávání aditiv do paliva v nesprávném poměru. Někdy lidé dávku zdvojnásobí s vidinou lepšího efektu, což má ale na svědomí přesně opačný výsledek. Motor začne nepravidelně běžet, zapalování je nestabilní a dokonce může dojít ke zvýšenému opotřebení vstřikovačů.
Chyby domácí dekarbonizace a rozdíl oproti profesionální metodě
Profesionální dekarbonizace motoru (např. vodíková dekarbonizace) probíhá za přesně definovaných podmínek a za dohledu profesionálů. Zatímco domácí metody jsou založené na „pocitu“ nebo záznamu z YouTube, profesionální služby pracují s reálnými daty o výkonu motoru, teplotách, emisích a kontrole spalovacího procesu.
Diagnostika před i po zásahu
Další výhodou profesionální dekarbonizace je, že se provádí s předběžnou a následnou diagnostikou. To znamená, že technik ví, jak motor fungoval před čištěním, a může zkontrolovat výsledky po zásahu. U domácí varianty žádná kontrola neexistuje – pokud se motor začne chovat jinak, není snadné odhalit příčinu bez patřičného vybavení.
Kdy může dojít k poškození motoru?
- U přeplňovaných motorů: Přeplňované jednotky (s turbem nebo kompresorem) jsou citlivější na změny v sání a výfuku. Karbon se zde často tvoří v těsném okolí turbodmychadla, které je velmi citlivé na usazeniny. Uvolněný karbon může poškodit lopatky turba, což vede ke ztrátě výkonu nebo totálnímu zničení turbodmychadla.
- U motorů s přímým vstřikem: Motory s přímým vstřikováním jsou na karbon velmi náchylné – tvoří se na ventilech, které nejsou omývány palivem. Domácí dekarbonizace zde nemá téměř žádný efekt, protože prostředek se k těmto místům jednoduše nedostane. Výsledek? Vynaložená snaha i peníze zcela bez efektu.
Nejlepší je se domácí dekarbonizaci vyhnout
Dekarbonizace je užitečný proces, pokud je prováděn správně. V opačném případě dokáže napáchat více škody než užitku. Pokud motor trpí výraznými problémy, zvýšenou spotřebou nebo ztrátou výkonu, vždy je lepší nejprve provést odbornou diagnostiku. Samotná domácí dekarbonizace bez kontroly může být nejen neúčinná, ale v krajních případech i nebezpečná.